Nemocniční lůžko
Nemocniční lůžko
Byl leden a na nemocničním lůžku ležela přibližně šetnáctiletá dívka.Vypadala jako kdyby byla duchem nepřítomná.Ležela tu již měsíc.Každý večer koukala z okna mezi koruny stromů,na měsíc,na déšť a sníh.S nikým se nechtěla bavit.Kromě svojí rodiny nechtěla vidět vůbec nikoho.Nikdo nevěděl co se jí stalo,proč je stále tak smutná a uzavřená do sebe.Nerozuměli jí.Ve svých myšlenkách unikala před světem,před lidma,před sebou.Ve snech se vracela do minulosti,vracela se do časů, kdy jí bylo dobře,byla šťasná a každý den vítala s úsměvem.Nejvíce se jí zdávalo o poslední noci s nim.... .
Seděla na posteli a On o kousek dál, v křesle.Do tmi pokoje zářilo světlo obrazovky, na které právě běžela jaká si reklama.Jeho ruka se natáhla po ovladači a jediný zdroj světla zhasnul.Pak už viděla akorád siuetu jeho těla,které se k ní blížilo.Sedl si na postel a jeho nádherné zelené oči se na ní upřeně a dlouze dívali.Pomalu se naklonil a políbil jí.Mezitím se jí začlo honit hlavou jak je krásný pocit mít ho u sebe tak blízko.Stále jí hladí,líbá,obímá.Láska je tak krásná,ale někdy kvůli ní tečou i slzi.Z jejich myšlenek jí dostal až jeho dotek.Vjel pod tričko,ruku měl na jejích zádech a pomalu jí pokládal na postel.Chvíli ležela s trochu vyhrnutým trikem,čekala co udělá dál.Naklonil se nad ní a přiblížil se ke rtům,ale zastavil se.Nějakou dobu koukal do jejích očí.Sklonil se blíž a jeho něžné polibky dopadali na její krk.Rukou,kterou měl stále ještě pod zády sundal tu jednobarevnou,nudnou látku,co měla nasobě.Touha po něm,po něčem novém a krásném tu dívku donutila k tomu,že mu začala rozepínat knoflíky na košili.Bylo to vzrušující,nové,krásné,prostě úžasné.Jeho rty cítila téměř všude.Uvědomila si jak moc ho miluje,víc než cokoli a kohokoli na světě,nemohla by bez něj žít.Stejně jako ryba by nemohla být bez vody,ona by nemohla být bez NĚJ.
Když se z toho snu probrala (byly asi tak tři hodiny ráno) ,řekla si že bez NĚJ žít už nechce.Odhrnula bílou pěřinu a seskočila z postele.Bez bot,pouze v noční košili se vydala vztříct děsivému mrazu.Proplížila se okolo sesterny a šla směrem k východu.Když její bosá nožka stanula na ledovou zem,otřásla se,ale šla dál.Nechávala za sebou uzounkou vyšlapanou cetičku.Nemocnici nechávala daleko za sebou.Tělem jí projížděla pichlavá bolest,stále se stupňovala a byla čím dál tím častější.... .
Ráno bylo v novinách že policisté našli v parku umrzlou,přibližně šestnáctiletou dívku.
* vlci-.